(Ne)zaujal vás tento blog? Dejte mi vědět do komentářů ...

Sense and Sensibility - jak to bylo dál? 3.díl

18. března 2007 v 15:24 | Asperia |  Povídky
"Myslím, že by ti neuškodilo zajet si do Londýna, takhle od května do července, co říkáš?"
"Nemám chuť," odbyl přítele plukovník Brandon.
"Slečna Marianne tam bude."
"Tím spíš."
"Copak? Už… už o ni… nemáš zájem?" vyděsil se sir John. Pokusy jeho manželky a tchýně dát ty dva dohromady mu byly známy. Takže do Londýna ji berou zbytečně?
"JE to zbytečné… pochopil jsem, že… jakékoli moje… snahy… v tom směru… ji obtěžují. Nebudu v tom pokračovat. Odstatně … už dávno nepokračuju, Middletone, jestli sis nevšiml."
"Vidíš, a já myslel, žes udělal pokrok."
"Pokrok?"
"Přece… je k tobě… jiná."
"Ano, řekněme, že usiluje o maximální zdvořilost. To ale nestačí, Middletone."
"Snad, ale… dá se z toho vyjít, ne?"
"Jsem pro ni moc starý," usmál se smutně Brandon. "A vůbec… nejsem… neodpovídám jejím představám…"
"Myslel jsem, že se jí budeš dvořit. Když se Willoughby oženil…"
"Nebudu."
"Co ta procházka?"
"Pan Ferrars naléhal, abych šel. A přesně tam se to ukázalo."
"Co?"
"Nechci o tom mluvit. Nevzpomínám si, že bych s tebou já tolik probíral tvoje námluvy s lady Middletonovou."
"Nebylo to ani potřeba, já měl jasno."
"Já mám taky… jasno."
"Ale stejně, do Londýna bys přijet mohl. Na pár týdnů, co ti to udělá. Přece bys jenom semtam zašel na návštěvu k mé tchýni."
"Díky, ale ne."
"A na srpen bys mohl jet s námi k Thornovým. Psali, ať se tě zeptám, jestli by se ti to hodilo."
"Díky, ale nehodilo. Jedu do Skotska. Lovit." Plukovník dobře věděl, že v sousedství se právě v tu dobu bude nacházet Marianne Dashwoodová. Ani na tenhle trik Middletonovi neskočí.
"Když se nebudeš snažit, tak ji nezískáš."
"Já ji… za takovou cenu nechci získat."
"Jakou cenu?"
"Vnutit se jí… proti její vůli… z vděčnosti, která je vůbec… přehnaná. Co jsem pro ni tak velkého vůbec udělal? Nic to nebylo. A… nechci, aby dopadla… jako ona kdysi…" Její jméno ani nemohl vyslovit. Ani to jméno.
"Neradím ti, abys ji zítra požádal o ruku. Jenom aby ses pomalu snažil a využíval každé příležitosti."
"Johne, uvažuj, mluvíš jako svoje tchýně."
"Moje tchýně je náhodou moc rozumná dáma. Kdyby ses tak snažil…"
Ale Brandon jenom smutně potřásl hlavou. Nemá u ní šanci. Ne, pokud nebude hrát na její soucit, ale to nemůže… a stejně, jednou se objeví další Willoughby. Nemůže vyhrát.
***
Večer se Dashwoodovy i s Margaret vypravily k Middletonovým. Bude tam přece i Edward. Ellinor si naplánovala, že se rozhodně nedají vyrušovat. Marianne tam přece bude mít svého nápadníka. Ano, i Ellinor stále chovala tyto naděje.
U stolu jich bylo deset, Middletonovi, paní Jenninsová, ony čtyři, Edward, asi pětapadesátiletý bartonský farář, pan Tempest a… plukovník Brandon. Marianne seděla u večeře vedle plukovníka a vedle pana Tempesta. Ze svého mladšího souseda byla hodně nervózní. Je tu zase a to ho včera viděla na procházce a myslela, že ji už nikdy nebude chtít vidět. A tady… moc toho s ní nenamluví.
"Plukovníku, je teď v Delafordu taky tak krásně?" zeptala se Marianne. Byla si vědoma trapnosti toho dotazu, ale měla dojem, že mu pozornost dluží. A on s ní z vlastní iniciativy takřka nekonverzuje.
"Ano, slečno Marianne." Vzpomněl si, jak ji tam loni pozval. To už ani není pravda. Tehdy Willoughbymu věřila, teď už nevěří nikomu. Měl by se snažit? Bude jí líp s ním než samotné? Bude tak líp i jemu? Třeba jednou potká někoho, kdo ji nezklame, tak proč ji k sobě připoutat? Zneužít její dobroty, laskavosti… neměl by se snažit právě teď, teď když je nešťastná a zranitelná. Kdyby se snad dala přemluvit, třeba by jednou litovala, ale by pozdě…
"Máte tak krásnou zahradu," prohodila Marianne. "Jestlipak jste už nakoupil ty nové sazenice pivoněk?"
"Pivoněk?"
"Chtěl jste je přece koupit…"
To si ještě pamatuje? "Ano, ty už zahradník nasázel."
"Snad se jim bude dařit."
"Doufám."
A zase ticho. O čem s ním mluvit?
"Prý pojedete do Londýna," naštěstí na ni promluvil sám od sebe. "V květnu."
"Ano. Moc se těším," zalhala, v domnění, že plukovník z toho bude mít radost. Chce, aby nebyla smutná, to už jí tolikrát povídal.
"To je dobře. Mohla byste do divadla. Na koncerty. Plesy."
"Hm." Proč mu říkat, že se v té čistě dámské společnosti nebude cítit dobře? Sir John, i kdyby se k nim snad Middletonovi připojili, se nepočítá. A cizí lidi, ti se taky nepočítají.
"Říkala jste, že se těšíte."
"Já…," prosebně se na něj podívala. Sama nevěděla, co po něm chce.
"Bude se vám tam líbit."
"Nevím," odpověděla sotva slyšitelně. Lhaní přestala zvládat.
"Bude." Díval se na ni tak starostlivě. Říkala přece, že se těší… zase jí přestal rozumět. Vypadá, jako by ji posílali na popravu. Co by pro ni mohl udělat?
"A vy… budete v Delafordu?"
"Tedy… ještě nevím." Bůhvíproč jí neodpověděl příliš jednoznačně. Chtěl přece přes sezónu zůstat v Delafordu a na srpen jet na tetřevy.
"Nevíte? Chtěl jste někam jet?"
"Uvažuji o tom."
"Ano?"
"Ještě jsem se nerozhodl."
"A v Londýně… ještě jsem nebyla v divadle…" Ano, minule tak rychle odjížděli. "Určitě půjdeme do divadla," umínila si. I když je smutná, aspoň tohle si dopřeje a třeba jí bude líp.
Konečně věc, myslel si plukovník, která si získala její zájem. Při předešlé návštěvě přece do divadla chtěla… ale nestihla to…kvůli tomu darebákovi… "Pokud snad přijedu do Londýna, během vaší návštěvy … myslíte, že bych vám mohl nějaké představení doporučit? Mívám lóži, snad bych vás mohl s paní Dashwoodovou pozvat…" Sám nevěděl, jak ho to napadlo. Nechtěl se přece vnucovat, vzdal se svých nadějí, ale tolik chtěl, aby Marianne měla radost...
"Opravdu byste to udělal?" zeptala se nadšeně. Byla si vědoma, že její matka nebude nakloněna zbytečným výdajům. Nemůžou si rozhazování dovolit. A takhle by mohly jít zadarmo… Dřív, doma v Norlandu, by takový výdaj nic neznamenal, ale co se jejich postavení změnilo… než se jejich postavení změnilo, neměla možnost si všech jeho výhod užít. Byla příliš mladá a tak se na ni návštěvy divadla nedostalo, pouze Ellinor měla tu možnost. Potom byl otec nemocný a spousta zábav, které by ji jinak čekaly, ji minulo. Byly pořád doma, ale aspoň měly pěkný dům, slušné oblečení, klavír, koně, knihy… občas nějaký ten venkovský bál, koncert, večeře…
"Jistě, měla byste dohonit, co jste zameškala. A v Londýně nemůžete nejít do divadla. Mohla byste třeba taky navštívit operní představení…"
Marianne už ale přemýšlela, jestli se to hodí. Takové laskavosti. Není jejich příbuzný. A co kdysi říkala paní Jenningsová. Hrát čtyřručně? Bylo jí to podezřelé. A vůbec jí ho dohazovali. Snad měli pravdu. Ale stejně… ona už od něj nesmí nic přijmout… to měla udělat dřív, ne teď, co by si o ní pomyslel? A vůbec, víckrát se té chyby nikdy nesmí dopustit. Nikdy. Žádné důvěrnosti, odstup. Jednou se už spálila, a to ještě dopadla docela dobře. Chudák Elisa.
"Já myslím… že by se to nehodilo."
Plukovník nevěděl co říct. Takže do Londýna nepojede. Je to marné, ona s ním nikam jít nechce. Tak co by tam dělal?
"Nehodilo by se to, že ne?" zeptala se znovu Marianne, jako by chtěla, aby jí její názor vyvracel. Tolik chtěla, aby ji přesvědčil, že by si tu lóži půjčit měly. Že to nic neznamená, pouhá běžná zdvořilost.
"Jak myslíte," odvětil Brandon tiše.
"Já… jenom nevím, jestli by se to hodilo." Proč jí neodpoví, na co se ptá? Nepomůže jí…
"Copak se děje?" zeptala se lady Middletonová.
"Nic," řekla rychle Marianne.
"Opravdu?" podivila se Ellinor.
"Plukovník jenom mluví o londýnských divadlech."
Plukovník to nepopíral. V podstatě to tak bylo.
"Po večeři by se mohly hrát karty," odváděla tedy řeč lady Middletonová. Viděla, že cosi není v pořádku a že bude lepší změnit téma.
"Předtím by snad mohla slečna Marianne něco zahrát," připomněla paní Jenningsová, "že, pane faráři?"
Pan farář zdvořile přikyvoval.
"Já nevím. Nechce se mi…"
"Tak by mohl zahrát plukovník," nedala se odbýt paní Jenningsová.
"Já? Kdepak, když je tu slečna Marianne."
Marianne si uvědomila, že plukovníka nikdy hrát neslyšela, to jenom Middletonovi a paní Jenningsová vždycky prohlašovali, jak skvěle hraje. "Plukovníku, prosím, zahrajte," požádala Brandona. Proč ho vůbec chce slyšet?
"Zahrát? Já?" usmál se.
Jeho úsměv ji zahřál, tak přece nedělá všechno špatně. Třeba se na ni tolik nezlobí.
"A co vy?"
"Nejdřív vy," oplatila mu jenom trochu úsměv. "Jinak nezahraju."
"V takovém případě…"
A tak Marianne Dashwoodová toho večera konečně zjistila, jak skvělým hudebníkem plukovník je. A hudba pro ni zase začala existovat.
***
Druhého dne se Marianne procházela po pozemcích mezi jejich domkem a zahradou sira Johna, když si všimla, že se k ní blíží plukovník Brandon.
"Dobré odpoledne, slečno Marianne," zdravil ji zdvořile.
"Dobré odpoledne, plukovníku."
"Jdete k Middletonovým?"
"Jenom se procházím."
"Aha. Ano." Snad aby šel. Jeho přítomnost není vítána. Jak by byla… a přece včera zpívala a hrála, když ji o to poprosil. Když ji o to prosila celá společnost. A i kdyby on, nic to neznamená
"Plukovníku… včera…," zčervenala a radši se odmlčela.
"Včera?" tázavě si ji prohlížel.
"Včera… nabízel jste, že nás… vezmete do divadla…"
"Ano."
"Tedy… já nevím…jestli to můžeme přijmout."
"Je to jenom pozornost. Sousedská výpomoc, slečno Marianne."
Aha, ano. Už nikdy nic víc. Ale aspoň to, nikdy žádné představení nenavštívila… "Tak… jestli by maminka souhlasila…"
"Potom byste to přijala?"
"A…ano, plukovníku."
"Dobře," zazářily mu oči.
Proč se jí vlastně tolik líbil Willoughby? Proč ho zastínil? Snad že je tak smutný, vážný. Snad že je o tolik starší… na Willoughbyho už nemyslela s láskou, ta se vytratila. Ale její srdce prázdné nezůstalo. Nezůstalo prázdné, ale jako by prázdné bylo, bolelo ji, že se vždycky tak nešťastně zamiluje, ani on už nemá zájem… proč má vždycky takovou smůlu?
"Doprovodíte mě?" zeptala se nesměle. Chtěla ho zdržet, užít si jeho společnosti. Aspoň to. Možná si plukovník vezme jinou, když o ni už přestal stát. "Chci se trochu projít kolem domu."
Plukovník se rozhodl dnešní návštěvu u Middletonových vynechat. Bude radši slečně Marianne vyprávět o divadle. Když bude s ním, neprovede zase nějakou hloupost, že ji na ty procházky vůbec pouštějí samotnou, zažehral v duchu na lehkomyslnost paní Dashwoodové.
NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která ze zde uvedených povídek se vám nejvíc líbila?

Sense and Sensibility 54.9% (45)
Minulé životy 17.1% (14)
Boisguilbert 6.1% (5)
Tajemný klient 6.1% (5)
Kamarádky 9.8% (8)
Dorfolk 6.1% (5)

Komentáře

1 Romišek Romišek | E-mail | Web | 25. června 2012 v 18:41 | Reagovat

Pravdu máš....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama