(Ne)zaujal vás tento blog? Dejte mi vědět do komentářů ...

Sense and Sensibility - jak to bylo dál? 5.díl

18. března 2007 v 15:24 | Asperia |  Povídky
"Prosím, tak tady…"
"Strašně se těším," zvěstovala plukovníkovi. Byla to její oblíbená opera, Gluckova… Que faro senza… a ještě ji na divadle neviděla. Žádnou Gluckovu operu neviděla, protože návštěv divadel stihla tak málo...
Usadila se mezi plukovníka a maminku a začala se rozhlížet po okolních lóžích. Přemýšlela, co se jí na ostatních návštěvnicích nezdá. Co jenom… a potom si to uvědomila. Má na sobě bezkonkurenčně nejlevnější šaty a nejvíc z módy, ty, co měla na výstavě, si na zpáteční cestě ušpinila. Londýn je samé bláto a déšť. A na rozhazování nemají, zvlášť teď, když musejí dát dohromady výbavu pro Ellinor.
Povzdechla si.
"Copak se děje?" divil se Brandon.
"Nic."
"Nic? Určitě?"
"Určitě ne."
"Myslel jsem, že jste sem chtěla," byl zmatený. Ublížil jí snad? Včera nemluvila o ničem jiném, než jak se sem těší.
"Já… jsem ráda. Jenom… s vámi to nemá nic společného," nešťastně vysvětlovala. Plukovník už celý nedůtklivý pátral pohledem v hledišti, jestli tam snad nesedí Willoughby, ale ten tu zřejmě nebyl. Aspoň ne v dohledu.
"Já vám nerozumím."
"Tak co se stalo, Marianne?" zasáhla konečně paní Dashwoodová.
"Nic." Šeptat si s matkou nemůže, to by v plukovníkově přítomnosti nebylo slušné. Představení chtěla vidět, ale sama, v takovém oblečení nechtěla být viděna.
"Chcete se snad vrátit?" zeptal se plukovník.
"Nee…" Nebyla si jistá, co by bylo nejlepší udělat.
"Tolik vám to sluší," řekl Brandon, "to přece nemůžete odejít."
Vděčně se na něj usmála. Třeba se plukovník v šatech nevyzná, a tak to nevadí. "Já přece nikam nejdu."
***
Procházela se po Rotten Road v Hyde Parku, s paní Jenningsovou. Margaret a paní Dashwoodová byly na návštěvě. Obdivovala jezdce a jezdkyně na koních, elegantní kočáry, bylo tu tak rušno, nevěděla, kterým směrem koukat dřív…
"Marianne, zlatíčko, tamhle je paní Proudieová s dcerou…"
Přicházela k nim jakási dáma asi pětačtyřicetiletá, s dívkou, která se té dámě nápadně podobala. Marianne si pomyslela, že ta paní bude hodně nafoukaná, někdy to poznáte na první pohled.
Dámy se pozdravily a paní Proudieová nevěnovala Marianne víc pozornosti, než jeden jediný pohled (hodnocení: zřejmě chudá příbuzná nebo placená společnice). Naopak se snažila vyzdvihnout přednosti své dcery a jak se umocnily od posledního setkání s paní Jenningsovou.
"Podívejte, paní Jenningsová," paní Proudieová na moment přestala líčit pokroky a úspěchy své ratolesti, "víte, kdo je tam v tom kočáře?"
"A víte, že nevím, paní Proudieová? Tedy, je mi povědomá…"
"To je přece bývalá slečna Robartsová."
"Ach tak… vy myslíte…?"
"No přece víte, vzala si, a to neměla ani vindru, lorda Luftona."
"Takové štěstí," usmívala se paní Jenningsová. Polapení dobré partie uměla ocenit, dohazovačství bylo jejím koníčkem.
"Štěstí?! Vlezlost a vypočítavost to je," mračila se paní Proudieová. "Takových holek se dnes všude hemží. To i můj nešťastný bratranec málem takové naletěl."
"Bratranec?" divila se paní Jenningsová.
"Vzdálený bratranec. Znáte přece plukovníka Brandona?"
Paní Jenningsová přiznala, že ten pán jí už byl představen, ale dále se o povaze svých vztahů s tím gentlemanem raději nešířila. Výjimečně se z taktických důvodů rozhodla nepovědět vše, co o dotyčném ví. Na paní Proudieovou je třeba si dávat pozor. Mlčeti zlato.
"Tady to máte," pokývala hlavou paní Proudieová. "Třicet tisíc ročně a taková nějaká… žebrota. Celé minulé léto kolem ní běhal. A teď ji prý doprovázel na Letní výstavu…"
Marianne z toho bylo nevolno. Tak takhle svět vidí její známost s plukovníkem? Přitom ona přece nikdy… nikdy by mu neublížila. Snad by s ním měly přerušit styky, když i jeho příbuzní…
"… já tam nebyla, tak jsem ji neviděla. Ale paní Willoughbyová mi povídala, že ta holka na sobě měla naprosto směšné šaty. Podobné prý dala už před lety své komorné. Kam dal Christopher oči… a bude muset živit i její rodinu, jestli ho uloví… Představte si, že ta holka prý uháněla jejího manžela, myslím Willoughbyho, než se nalepila na Christophera…" Takže paní Willoughbyová si už zjistila, s kým že se to na výstavě potkala…
"Není mi dobře," ozvala se Marianne. "Paní Jenningsová, musím se vrátit a jít si lehnout."
Paní Jenningsová se urychleně rozloučila a vzala Marianne domů.
***
"Tak tohle si o mě lidi myslí?" Marianne se celá třásla. Musí jet do Bartonu. Co nejdřív.
"Tabitha Proudiová je protivná závistivá ženská. A paní W totéž a navíc na vás žárlí. Nic bych si z toho nedělala." Paní Jenningsová se výjimečně nenamáhala naléhat na Marianne, aby si plukovníka hleděla. Patrně proto, že Marianne už taková doporučení nepotřebovala. A paní Jenningsová byla přespříliš všímavá, aby to nezaregistrovala.
"Já nevím… a opravdu jsme na tom finančně špatně. Žijeme z vaší milosti, paní Jenningsová, jinak bych se do Londýna určitě nedostala."
"Žádná milost! Tohle je návštěva u přátel, pamatujte si to, Marianne. A plukovník by nemohl dopadnout líp, kdyby se s vámi… dohodl," usmála se spokojeně paní Jenningsová. "Jenom počkejte, jak tu Proudieovou pomluvím. A zmíním se plukovníkovi, co o něm ta ženská vykládá."
"TO ne."
"Je to nutné." A Marianne už s paní Jenningsovou nehnula, plukovník by to měl vědět.
"Ale s tím oblečením měla pravdu," přejela Marianne pohledem po svém oděvu.
"Oblečením? Aha. No, kdybyste se opravdu pořádně rozhlídla, tak budete vidět, že ty vaše šaty zase tak špatné nejsou. Já bych vám sice ráda nechala nějaké ušít, kdybyste je ode mě přijala… udělalo by mi to radost, opravdu... Nové šaty na ples. Když to nebudete brát jako milodar, ale jako moje rozptýlení, pomohla bych vám je vybrat… vůbec bych vás ráda vybavila, kdybyste jenom chtěla… bavilo by mě to a měla bych radost, dcery vybavovat nemusím, zvládnou to dobře samy…"
Marianne to rázně odmítla, takový dar od paní Jenningsové nemůže nikdy přijmout. Nakonec to ale dopadlo tak, že všechny tři dámy Dashwoodovy byly zahrnuty novými oděvy. Paní Jenningsová totiž začala prohlašovat, že by ji jinak smrtelně urazily, a prostě nebyla k utišení.
***
Paní Jenningsová triumfovala. Marianne má výbavu jako princezna z Walesu a teď ještě to pozvání na ples. Lucy Robarts-… tedy lady Luftonová pořádala vyhlášené plesy. A plukovník patří k rodinným přátelům, jak příhodné…
A tak mohla jít Marianne na ples a hlavně si zatancovat s plukovníkem. Dva tance, víc ne, víc by se neslušelo. Ale jinak ji plukovník bavil v podstatě celý večer a k tancování s jinými se přesvědčit nedal. Ovšem Marianne k tanci pobízel a ta byla dostatečně provedena po parketu, nevěděla, s kým si zatancovat dřív. Má radši nejdřív přijmout nabídku markýze nebo syna vévody? Bohužel paní Proudieová ani paní Willoughbyová její úspěch neviděly na vlastní oči (byť se o něm samozřejmě brzy doslechly), protože lady Luftonová je na bál odmítla pozvat. Zve prý jenom sobě rovné, prohlásila v souvislosti s těmi dámami.
***
"Byla to nádhera… ta Letní výstava… že?" vzpomněla si Marianne, když ji plukovník doprovázel na procházce. Přijel ke Greshamovým, přesně jak slíbil. Zvláštní náhoda, říkala si Marianne, že ona bydlí u Greshamových a on u Thornových, ve stejném hrabství. A že se ty rodiny navzájem pilně navštěvují. A že si zrovna je dva a maminku a Margaret a taky Middletonovy s paní Jenningsovou pozvali ve stejnou dobu.
"Byla. Všechno bylo… nádherné. V Londýně. A tady."
"Hm."
"Musí tam být krásně. V Jezerní oblasti."
"Je tam krásně."
"Nikdy jsem tam nebyla," usmála se. "Povíte mi, jaké to tam je?"
"Vzal bych vás tam… Jela byste se mnou?"
Věděli oba, v zásadě, že by s ním mohla jet jenom jako jeho žena. Marianne si ale nebyla jista, jestli toto svým dotazem opravdu míní. Pořád si pamatovala, jak krutě ji Willoughby oklamal. Brandon je jiný, říkala si, ale bála se. Nechce tu hanbu zažít znovu. Její matka a sestry si to nezaslouží. Ani ona si tolik zla už snad nezaslouží.
Mlčela, ve zmatku.
"Dobře," povzdechl si plukovník.
"Musí tam být krásně…," zopakovala své tvrzení neutrálně. "Není támhle lady Middletonová?"
"Je," potvrdil plukovník. Tím se jejich rozhovor skončil. Nechce ho.
NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která ze zde uvedených povídek se vám nejvíc líbila?

Sense and Sensibility 54.9% (45)
Minulé životy 17.1% (14)
Boisguilbert 6.1% (5)
Tajemný klient 6.1% (5)
Kamarádky 9.8% (8)
Dorfolk 6.1% (5)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama