(Ne)zaujal vás tento blog? Dejte mi vědět do komentářů ...

Tajemný klient 3.díl

18. března 2007 v 17:15 | Asperia |  Povídky
Usadili se v lóži, byli sami, její otec se vypravil za přáteli na druhé straně sálu.
"Jeffrey… řekněte mi … to vy jste tehdy sjednal služby pana Holmese? A zaplatil za ně? Otec přísahal, že on pana Holmese nenajal. Určitě nelže, byl z toho úplně zničený… jistě nebyl schopen nic podniknout."
"Ano, Lydie, byl jsem to já. Nezlobte se, měl jsem o vás strach. Přece víte… podezřívali ho, že zavraždil svou ženu… a že to nebyl jediný zločin, který..."
"Ne… já se přece nezlobím. Nikdy, nikdy, věřte mi, vám nepřestanu být vděčná. Zachránil jste mě … a jaké hrůzy jste ušetřil mého otce… hanby…"
"To … musel jsem to udělat. Nemohl jsem vás nechat zabít…" Nastoupil by plán B. Vévoda by se taky nezastavil před ničím… co by mohlo Lydii Hervillovou zachránit. Všichni mají svou cenu a jeho cenou bylo Lydiino štěstí.
"Já… jsem byla tak hloupá, nechápu to… přitom vy … teď… už bych vás za jiného nikdy nevyměnila," usmála se. "Tolik tě miluju." Stiskla vévodovi ruku a on ji něžně políbil.
"Já… to já přece…" začal v rozpacích.
"já vím, Jeffrey... Co bys ale dělal… kdyby se panu Holmesovi nepovedlo získat … tu věc?" poslední slova pronesla s nevýslovným odporem.
"Pokud by neměl úspěch Holmes, provedl bych plán B. Svůj plán."
"A jaký?"
"Radši se ani neptej."
***
Bude to jenom klidný večer. Přijde jediný host, vévoda z Ayrshiru, když nepočítá tetu, ale ta je tu jako doma. Ví, že on jistě neřekne nic, co by jí ublížilo. Jenom se jeho návštěvou rozptýlí… byla ráda, že na to, co se jí stalo, bude míň myslet.
Seděli proti sobě u karetního stolku, hráli ve čtyřech i s tetou lady Ludlamovou. Bylo to uklidňující, nemuset se trápit pomyšlením na tu knihu. Knihu plnou osudů, strašlivých osudů neznámých žen (a jedné známé, té mrtvé z Prahy, o které jí vyprávěli a ona, poblázněná tím darebákem, nechtěla rozumět) plných utrpení, ponížení, krutosti, zmar… on si to užíval a podrobně zapisoval, bylo jí z toho nevolno, už když to měla v ruce a ta nevolnost se jenom prohlubovala. Jenom namátkou v ní zalistovala, samozřejmě že to nečetla celé a musela knihu odložit… a hned poté oznámila baronovi, že zasnoubení ruší. Neodvolatelně.
"Není vám dobře?" všiml si vévoda.
"Už nikdy nebude."
"Ale Lydinko, jak by nebylo?" její teta zamrkala na Jeho Lordstvo.
"Slečno Hervillová, možná … myslel jsem … nechtěla byste zahrát na klavír? Těšil jsem se, že zahrajete," lhal vévoda, dobře si vědom, že dnes Lydie nebude mít na hraní pro hosty chuť (teprve předevčírem jí prý sir Charles předal tu knihu, ze které se dověděla, jaký mohl být její osud), ale aspoň se bude mluvit o něčem jiném.
"Dobře, vévodo," přikývla proti všemu očekávání. Obětavě se zvedla, vědouc, že si za to všechno může sama. Neposlechla své příbuzné a mohla skončit moc špatně. Je vůbec s podivem, že je vévoda ještě navštěvuje, takový skandál…
"Krásně hrajete," pověděl jí tiše. Stál u ní a obracel jí noty.
"Neříkejte," usmála se.
"Chtěl bych vám pomoct. Kdybyste jenom dovolila…"
"Jak?"
"Když jste se chtěla provdat za barona Grunera, myslel jsem, že už nemám naději… ale teď… dovolíte… dáte mi šanci… přesvědčit vás…" těžce se mu hledala slova, když s ní o těchto věcech mluvil.
"O čem?"
"Chtěl bych … snad byste mi mohla… dovolit… abych se o vás zkusil ucházet…"
"Cože? To nemůžu… Nemůžu."
"Proč ne?" stále mluvili potichu, nechtěl, aby se zapojili její příbuzní, to by jí vadilo. Sir Charles a její teta snad něco tušili, snad tušili, že se něco děje, ale moudře si jich nevšímali, věnovali se konverzaci ve dvou, ani se ke klavíru nepodívali.
"Nejde to… po takové ostudě… vy tohle nesmíte…"
"Chci. Není to vaše ostuda, že vás ten darebák podvedl…"
"Je to moje vina."
"Není, to víte, že ne. On … dokázal podvést kdekoho, uměl to, po tolika letech podvodů, vražd, které nikdo nepotrestal… není divu, že jste ho neprohlédla, a vaše loajalita k němu je vám vlastně ke cti…"
"Ale… nakonec se ukázalo, co je zač… zostudila bych vás…"
"Tak to není… dovolte mi to…"
"Ne…"
"Já vás prosím."
Mlčela s pohledem upřeným na koberec a potom se na něj plaše podívala. "Opravdu tohle chcete?"
"Chci dělat, co je dobré pro vás… myslím, že byste měla zapomenout… a taky… tolik bych chtěl, abyste … si mě jednou vzala."
Začervenala se. "Ehm."
"Je to tak … řeknu vám to už teď, snad jednou … dospějete k rozhodnutí, že mi dáte tu šanci… jenom šanci. Prosím…"
NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která ze zde uvedených povídek se vám nejvíc líbila?

Sense and Sensibility 54.9% (45)
Minulé životy 17.1% (14)
Boisguilbert 6.1% (5)
Tajemný klient 6.1% (5)
Kamarádky 9.8% (8)
Dorfolk 6.1% (5)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama