(Ne)zaujal vás tento blog? Dejte mi vědět do komentářů ...

Tajemný klient 4.díl

18. března 2007 v 17:15 | Asperia |  Povídky
"Pane Holmesi…" zaševelilo hudbymilovnému detektivovi za zády o přestávce Kubelikova koncertu.
"Slečno Hervillová…" Snoubenci se opět připojili k Holmesovi a jeho společníku.
"Tolik vám chci ještě poděkovat… nebyla na to pořádná příležitost."
"Ale… co tak najednou?" usmál se Holmes. Byl potěšen, jak dobře jeho případ skončil a že to všechno předvídal.
"Dnes… vzpomněla jsem si na to, když jsme vás potkali… tehdy jsem nebyla v dobrém stavu, to víte…" Napsala mu jenom děkovný dopis, nechtěla se k té záležitosti vracet. A taky neměla odvahu setkat se s člověkem, kterého povýšeně vykázala z domu, protože jí řekl pravdu.
"To je vyřízeno." Ostatně vévodova odměna byla neuvěřitelně štědrá.
"Ne, to není … moc vám děkuju, opravdu…mrzí mě, jak jsem se chovala… a omlouvám se, pane Holmesi... Až budete myslet, že bych vám to měla jak oplatit, přijďte…Děkuju."
"Slečno…" Holmes byl v rozpacích. Aby ne. Tatam byl Lydiin chlad, se kterým jej a slečnu Winterovou tehdy přivítala. Připisoval to vlivu vévody z Ayrshiru. Sálalo z ní štěstí stejně jako z jejího snoubence. A jestliže byla krásná, když ji se slečnou Winterovou navštívil, nebyla její krása nic proti tomu, jak krásná byla dnes. A jak se usmívala.
"Moc vděčná jsem vám oběma," zahrnula teď slečna Hervillová mezi své dobrodince taky doktora Watsona. "A taky Jeffreymu, který vás prý najal," zazářila štědře na svého snoubence.
"Nejenom najal," vmísil se Watson do konverzace, "taky nám Jeho Milost pomohla při řešení toho vašeho ehm… případu."
"Doktore… to jste nemusel," zaprotestoval vévoda.
"Pomohl vám při řešení případu?" podivila se slečna Hervillová a obdivně na vévodu popatřila.
Ano, její obdiv mu dělal dobře, uznával, ale Watson by už měl s těmi řečmi přestat…
"Jeffrey je tak chytrý, že?" pochválila dáma vévodu.
"Tedy abyste rozuměla… Pomohl nám ukrást tu knihu," prozradil Watson. "Šel do baronova domu…"
"Cože?" zděsila se slečna Hervillová. Teď ji to vyděsilo, ač baronův dům několikrát navštívila, teď už totiž bylo z baronových záznamů v té pověstné knize zjištěno, že se její autor dopustil několika vražd a že si pár vražd zaplatil.
"Jeho Milost odvedla baronovu pozornost tak, že s ním šla konzultovat pravost jedné misky z doby dynastie Ming. A já se zatím vloupal do baronova pokoje," přiznal Holmes.
"Ale Jeffrey, pročs mi nic neřekl? Bylo to NEBEZPEČNÉ," rozhorlila se slečna Hervillová. "Jak tě to napadlo?"
"Měl jsem s sebou revolver, neboj," neuklidnil snoubenku vévoda a stihl Watsona velmi ponurým pohledem.
"Baron po Jeho Milosti vystřelil, ale netrefil, Jeho Milost totiž nechtěla barona pustit ze salónu, aby šel Holmese pronásledovat, Holmes totiž právě utíkal z domu i s tou knihou," líčil nadšeně Watson, "… a tak baron na Jeho Milost vystřelil … a vévoda potom po baronovi … bylo to víc výstřelů … a potom se spolu tak trochu… ehm… poprali… a Holmes zatím utekl i s knihou ke mně a vrátil se potom do domu, přišel Jeho Milosti na pomoc…"
"Chudáčku Jeffrey …," rozplývala se slečna Hervillová, "a tos mi o tom nemohl povědět?"
"Proč prosím tě? Všechno se UROVNALO."
"Ale … to přece…" Dojalo ji, že jí tu historii nevyprávěl, nechtěl její vděčnost, nechtěl ji k sobě přilákat na svůj hrdinský skutek …
"Jeho Milost nechtěla, aby se její účast na té naší akci dostala do tisku. Takže jsme udělali, co to šlo, aby to bylo utajeno," objasnil Holmes.
"Nechtěl jsem rozruch," upřesnil vévoda z Ayrshiru zamračeně, zatímco na něj jeho snoubenka vrhala zbožňující pohledy.
"Vévoda byl dokonce zraněn. Do ramene," dodal Watson.
Tohle už je čirá zlomyslnost, zakabonil se vévoda. "Bylo to jenom ŠKRÁBNUTÍ," zavrčel na škůdce nesnášenlivě.
"Ach… to…," pro ten hrdinský skutek už neměla Lydie slov.
"Nic to nebylo, že Watsone," pravil vévoda výhrůžně.
"Stačil kousek a měl jste tu kulku v srdci, Vaše Milosti," nepomohl vévodovi Watson.
Lydie vypadala, že brzy omdlí.
"Tak to se vám povedlo, pánové," nelíbilo se vévodovi. "Nedomluvili jsme se, že o mně pomlčíte? Podívejte se na slečnu Hervillovou." Lydie v obličeji pobledla. "Radši si někam sedni, Lydinko," odváděl vévoda svou dámu k pohovce.
Když byli z dohledu, mrkl Watson na Holmese: "Chtěl jsem mu u slečny Hervillové ještě trochu pomoct."
"To nepotřeboval," zakroutil hlavou Holmes. "Vy ale máte nápady, Watsone, teď bude muset tu dámu vzkřísit. Omdlí si, hm," podotkl kriticky Holmes. Z okouzlení se už probral. Nikdy mu dlouho nevydrželo, až na jistou nežádoucí známost jednoho středoevropského monarchy. Však ji Watsonovi pohotově připomněl. "To slečna Adl… Paní Nortonová by jistě neomdlela. Ta by tam byla schopna s tím revolverem jít místo vévody…"
"Nepodceňujte budoucí vévodkyni z Ayrshiru, Holmesi," zadíval se Watson s úsměvem k pohovce, na niž již starostmi ztýraný vévoda usadil svou pobledlou lásku. Holmes přeháněl, neomdlela, naopak se zdálo, že už je docela čilá a že se právě snaží co nejpřísněji vévodovi vyčinit. A že vévoda má co dělat, aby ji uklidnil. "Po dnešku by toho jistě byla schopna taky… nebo podobného bláznovství. Pokud by si myslela, že tím pomůže Jeho Lordstvu…"
***
NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která ze zde uvedených povídek se vám nejvíc líbila?

Sense and Sensibility 54.9% (45)
Minulé životy 17.1% (14)
Boisguilbert 6.1% (5)
Tajemný klient 6.1% (5)
Kamarádky 9.8% (8)
Dorfolk 6.1% (5)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama