(Ne)zaujal vás tento blog? Dejte mi vědět do komentářů ...

Boisguilbert 3.díl

22. dubna 2007 v 22:10 | Asperia |  Povídky
Za účast na únosu lady Roweny si jako svou odměnu vyžádal jenom Rebeku. Přišel do její komnaty až nahoře v převysoké věži. Tam ji drželi, aby nemohla utéct. Jeho příchod ji vyděsil, to zpočátku, ale potom si zjevně myslila, že jeho přítomnost pro ni a pro jejího otce znamená naději, byla tak naivní, myslela, že jakožto řádový rytíř zná slitování ...
"Pane, pomoz mi … jsi kněz, měl bys …," prosila ho úpěnlivě.
"Pleteš se … jsi moje kořist."
"Dobře. Můj otec je bohatý, to přece víš, vyplatí ti spoustu peněz, když mě propustíš. A zaplatí ti i za sebe. Pomoz nám."
"Nechci ty peníze, chci tebe, Rebeko."
"Proč?"
"Miluju tě."
"To NESMÍ být. Já … nesmím si tě vzít."
"Vzít? Musela ses zbláznit, kdyby mi francouzský král vnucoval za ženu svou dceru a jako její věno celý Languedoc, musel bych to odříct … a ty si řekneš, nemůžu si tě vzít," posměšně ji napodobil. "To JÁ si nemůžu vzít TEBE."
Zděšeně se na něj dívala … pochopila. Vmžiku se octla na cimbuří, nad hlubinou. "Skočím dolů, jestli se mě dotkneš. Nikdy nemůžu být tvoje … ANI KROK … jinak mě máš na svědomí."
"Ty neskočíš."
"Udělám to."
Uvěřil jí a … ustoupil. Její život bylo už tehdy to poslední, co by kdy mohl riskovat. Co když to myslí vážně? "Přísahám, že ti neublížím, dám ti všechno, když budeš moje, neopustím tě nikdy, ale oženit se s tebou nemůžu."
"To se nesmí stát, jestli se mě dotkneš, skočím …"
Věřil jí. Nesmí skočit, to bylo jediné, co věděl. "Pojď zpátky, přísahám, dnes se tě nedotknu, jenom si sedni, vyslechni mě …"
Koukala se na něj nedůvěřivě.
"Chci s tebou aspoň mluvit, vidět tě … prosím."
Vyhověla mu a on jí vyprávěl svůj příběh. Touha po slávě, ctižádost, nijak bohatý, ale přeurozený rod, zrazená láska, vztek, který si vybíjel v bitvách za mořem, na nevinných i na nepříteli, alkohol, ženské, turnaje, sláva a hodnost komandéra, má šanci stát se jednou velmistrem řádu … on samozřejmě nevěří ničemu, ale takových jich je v řádu víc, jde jim o pohodlný život, moc, hodnosti, válečnickou slávu, každý z rytířů si pro sebe něco najde. Do řádu míří ctižádostiví mladší synové starých rodin, zrovna jako on.
Jeho starší bratr zdědil kousek země v Normandii, nic moc a on si chtěl vydobýt slávu a bohatství v Palestině. To se mu i povedlo, do určité míry, ale když se vrátil, zjistil, že se jeho Adelaide vdala. A tak vstoupil do řádu, rezignoval na to, že by si kdy pořídil rodinu, získá si uznání jinde a taky se tam bude mstít, bude mít dostatek obětních beránků a ještě ho za to budou chválit …. Tak to vidí, takhle nebo podobně je to s většinou rytířů .. samozřejmě … je tu pár fanatiků, kteří tomu všemu věří, on k nim ale nepatří.
Ona ho starostlivě přesvědčovala, že by měl svůj život změnit. Žije tak hříšně. Židovská dívka povídá vysvěcenému knězi a křižáckému rytíři, že žije hříšně … snad proto, že si sám tajně myslel totéž, jí neoponoval ani ji za tu smělost nepotrestal. Vysvětloval jí, že se přece vzít nemusí, i tak by mohli žít spolu, on by se o ni dobře postaral. I když je knězem a řádovým rytířem, neznamená to, že snad dodržuje svůj slib chudoby, čistoty a poslušnosti, to by patřil ke skromné menšině v jejich řádu. Získal za ta léta tučnou kořist, má přístup k příjmům z řádového majetku, to v jeho hodnosti není nic divného.
Prostě by měl další milenku, nechal by si ji napořád, to se nemusí bát, bude se o ni umět postarat. Jednou ji zaštítí jako velmistr řádu. A poslušnost … když nad nimi zrovna nebdí fanatičtější představení jako Lucas de Beaumanoir, nynější velmistr, platí pravidlo poslušnosti ve značně modifikované formě … Ale ona odmítala. Bylo mu proti mysli, přinutit ji dělat věci, které nechce. A tak se k ní choval nezvykle mírně … odpor proti svým rozkazům obvykle překonával násilím, bez ohledu na prosby. U ní to udělat nemohl. Jak by se jí mohl podívat do očí?
***
Když Front-de-Boeufův hrad začal hořet, odvezl ji na poslední chvíli do bezpečí. Bude u něj … ale ona … byla tak nešťastná, otec bude mít strach a potom … on své moci zneužije, ublíží jí … nakonec, aby ji uklidnil, poslal jejímu otci, který se mezitím octl na svobodě, dopis, nepodepsaný dopis, má u sebe jeho největší poklad, vrátí mu ho s díky za tři dny, neporušený, v pořádku, dobře se o něj postará a vrátí zpátky s vděčností a bez požadavku výkupného. Miluje jeho poklad skoro tolik jako sám Izák z Yorku, ale zřekne se ho. Chce s ní strávit aspoň ty tři dny … Nemůže ji dál trápit, nemůže ji dohnat k zoufalství. A po třech dalších dnech šťastnou a přece jenom trochu překvapenou Rebeku vrátil v pořádku otci. S poděkováním a s omluvou.
***
Léta páně 1205:
"Pane, máš se na večer vypravit paláce, i s paní Rebekou," ohlásil posel z emírova paláce. "U emíra bude večeřet vyslanec knížete ze severu …"
"Přijdu včas." Copak to má být?
"A emír chce, abys k němu přišel ještě hned teď …"
NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která ze zde uvedených povídek se vám nejvíc líbila?

Sense and Sensibility 54.9% (45)
Minulé životy 17.1% (14)
Boisguilbert 6.1% (5)
Tajemný klient 6.1% (5)
Kamarádky 9.8% (8)
Dorfolk 6.1% (5)

Komentáře

1 Awellyn Awellyn | E-mail | 16. března 2008 v 16:06 | Reagovat

letím na další, je to bezvadné! juj a ta první fotka s šošolkama:-))) *hodně nadšený výraz*

2 asperia asperia | 16. března 2008 v 18:46 | Reagovat

to je hodně zvětšené, prostě jsem si tak hrála. škoda, že teď není co fotit

3 Awellyn Awellyn | E-mail | 17. března 2008 v 11:42 | Reagovat

třeba na focení něco objevíš:)))

4 a a | 17. března 2008 v 18:06 | Reagovat

stačí počkat ,až bude lepší počasí :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama