(Ne)zaujal vás tento blog? Dejte mi vědět do komentářů ...

Boisguilbert 5.díl

22. dubna 2007 v 22:15 | Asperia |  Povídky
V poslední den svého pobytu u emírova dvora se u něj de Bracy nechal ohlásit. Tenhle rozhovor bude muset popsat panovníkovi, uvědomil si okamžitě, ale s tím neměl problém. Dal vzácnému hostu přinést bohaté občerstvení … přijal ho na terase u svého granadského domu … v Anglii takový dům nemá ani král … Jan … ano, svého domu, emírova to daru, už nežil z Izákovy milosti. Co mu ale de Bracy může chtít?
"Musel jsem přijít," pověděl mu de Bracy přesvědčeně a anglicky, po prvních úvodních zdvořilostních obratech v lámané arabštině. "Zítra se vracím do Anglie, za manželkou … lady Rowenou z Hargottstanstede a později z Ivanhoe, na tu si přece vzpomínáš …"
"Nerozumím," odpověděl mu arabsky.
"Na mě to nehraj, to máš marné, sire Briane."
Vzdal to. "De Bracy, proč jsi tady?"
"Pro naše staré časy …"
"Tys věděl, že jsem v Granadě?"
"No snad jsem něco tušil, kterým směrem jsi z Anglie utíkal … ale přijel jsem sem, protože mě sem poslal král... a poznal jsem tě až u večeře v královském paláci."
"A proč jsi přišel do mého domu?"
"Chtěl jsem si s tebou jenom promluvit, neboj se mě, myslím, že oba jsme zmoudřeli a oba máme přesně to, po čem jsme toužili."
"Myslíš?"
"Jistě, ty … pokud jsem dobře slyšel, jsi přestoupil na židovství, aby ses mohl oženit s tou krásnou Židovkou, Rebekou … toho bych se od tebe nenadál, pane templáři."
"Já taky ne. Ale jinak to nešlo. Věř mi, nelituju toho," zamračil se. Dá si na něj pozor.
"Takže z tebe je teď Žid? Říkáš si David," ušklíbl se de Bracy.
"Moje nová víra je mi drahá, doopravdy," pověděl de Bracymu nasupeně, "tomu věř, a jestli se jí chceš vysmívat, tak odejdi. Je to víra mé rodiny, mé nejdražší ženy, mých přátel, které jsem tady získal, a mého tchána, kterému, vedle své ženy, vděčím za všechno … víra, ve které vychovávám svoje děti … a víra, při které žiju líp než kdysi jako křesťan, aspoň už nevraždím nevinné, de Bracy."
"Nechci se ti posmívat, říkal jsem, že jsem zmoudřel … takže máš děti?"
"Tři … syna a dvě dcery. Synovi je osm a dcerám čtyři, jsou dvojčata, ale jdou od sebe dobře rozeznat," usmál se.
Jako na zavolanou dovnitř vběhly tři děti a za nimi dvě chůvy a jeho drahá Rebeka … bez závoje, ten v domě nenosívala.
Rebeka s nimi na jeho prosbu zůstala, i když děti a chůvy odešly. "Rebeko, Maurice de Bracy mě poznal," vysvětlil jí.
"Pane de Bracy, neříkej v Anglii, že jsme tady," polekala se. "Chceme, aby se na nás zapomnělo. Bojím se o Davida. Řád by se mu mohl pomstít a … bojím se."
"Já ti přísahám, paní, že nikomu nepovím, ani vlastní ženě ne, a před tou jinak tajemství nemám, kdo je David z Granady, druhý muž emirátu, a že jsem v Granadě potkal sira Briana de Bois-Guilbert … ostatně v Anglii se na něj už zapomnělo."
"Co ale král Jan? I ten už na nás zapomněl? Rebeku odsoudil k smrti," zeptal se s obavami.
"Ten má jiné starosti a bratra už se bát nemusí, takže od Rebeky mu taky nic nehrozí, Bria … Davide. Myslím, že si na Rebeku už ani nepamatuje. Je teď králem, šlechta je vzpurná, a Jan … nemá zrovna pevné postavení. Rebeka nebo ty, to je to poslední, nezajímáte ho, tomu tedy věřím, protože už nezasahujete do jeho záležitostí." To ho trochu uklidnilo.
"Pověz mi, de Bracy, co s tebou celou tu dobu bylo … odjels prý na kontinent, když se Lví srdce vrátil?"
"Utekl jsem z Anglie na svoje francouzské panství, král proti mně nic nepodnikal, byl velkorysý, král Richard, to se mu musí nechat."
"A ve Francii?" zeptal se.
"Ve Francii jsem se staral jenom o hospodářství a taky jsem se bavil, zval si trubadúry, jezdil na turnaje, jako divák samozřejmě, nejsem šílenec, měl jsem se dobře, a když Richard zemřel a Jan nastoupil na trůn, vrátil jsem se do Anglie."
"A jakto, že ses oženil s lady Rowenou? Byla přece … měl si ji vzít Ivanhoe nebo ne? Myslel jsem, že se to říkalo, měli se brát …"
"Vzali se … Rowena ale byla tehdy už vdova, už dva roky, když jsem přijel … její manžel, baron z Ivanhoe, padl v turnaji, neuvěřitelná smůla … a ona zůstala sama … nabídl jsem jí manželství a ona přijala. Je se mnou už pět let."
"Wilfred z Ivanhoe že padl?" ustrnula se Rebeka.
Polekal se. Co když přece jenom … podíval se po ní … a ona se na něj usmála, přes tu zprávu, která jí zjevně otřásla, pobavena jeho žárlivostí. Stiskla mu ruku. "Davide …"
"Tak … byl odvážný a mistr v boji, ale tak lehkomyslný, … byla to smůla … že bys nevěřil … Davide …"
De Bracy začal se všemi podrobnostmi líčit Ivanhoeův poslední boj (ještě to Rebeku rozruší, bude ho muset mírnit). Odehrál se na turnaji ve Francii, de Bracy by to jinak ani nezažil, do Anglie totiž tehdy ještě nemohl přijet. "Ty už asi na turnaje nejezdíš, že ne, Davide?"
"To teda ne. Jsem emírův úředník a mám rodinu a svůj věk. Na turnaje nemám pomyšlení," pověděl mu posměšně. Jako by se snad v Granadě a vůbec v muslimské části světa konaly nějaké rytířské turnaje, ten de Bracy se musel pomást na rozumu.
"No, Arabové asi na turnaje stejně moc nejsou, co …," uvědomil si konečně ten tupec de Bracy, "však já už dávno taky ne, co jsem se oženil, starám se o svoje a hlavně ženina panství, byla to bohatá dědička," pravil de Bracy spokojeně. "Držím se doma." To lady Rowena si de Bracyho drží doma.
Dobře mu tak, aspoň ho má pod dozorem. "A jakto, že Ivanhoe jel na turnaj až do Francie? Jejich majetky … barona a jeho paní přece byly výlučně v Anglii, aspoň to jsem si myslel," divil se ještě.
"No sice to tak je," potvrdil de Bracy, "jenže Ivanhoe, on prý doma neposeděl, jeho žena … nemyslím, že by spolu byli zvlášť šťastní. To okouzlení… které fungovalo, ještě když se vrátil, rychle po svatbě zase pominulo… zrovna moc se neznali, většinou byl pryč, a když se vrátil jako křižácký hrdina, tak se do něj zbláznila, že ano … tak brzy po svatbě zase začal sám bloudit po turnajích … Rowena byla na jejich hradě, taky sama, jeho zajímalo dobrodružství a ona chtěla normálně žít, starat se o svoje državy, pobavit se, mít rodinu … snad by jí bylo líp, kdyby si vzala Athelstana z Coningsburghu, ten měl a má zdravější rozum než kdysi já a Ivanhoe dohromady, počkej," vzpomněl si de Bracy, "… to asi taky nevíš a vůbec, představ si, jeho matka, Athelstanova matka, ta nadšená Saska, lady Editha mu vybrala, opravdu, sama Athelstanovi vybrala Fitzursovu dceru, tu slečnu Alicii a on si ji samozřejmě vzal, to víš, než se hádat s matkou, to Athelstan většinou ustoupí, znám ji, lady Edithu, tak se mu moc nedivím. Vůbec. A Alice je to samý."
"Ale … Fitzurse byl ve vyhnanství …"
"Fitzurse sice král Richard poslal do vyhnanství, ale tam mu nic nechybělo a dceři, která zůstala v Anglii, ve svatbě, podotýkám, uzavřené s Waldemarovým souhlasem, celkem to prý uvítal, že aspoň od krále dřív dostane milost … jeho dceři tedy ve svatbě nic nebránilo, lady Editha tvrdí, že nezbývá, než se s Normany smířit, spojit se, co bylo, bylo, všechno lepší než ty nesmyslné boje o moc, stejně se nás prý nedá vyhnat, když už jsme v Anglii tak zakořenili, a pokud je dobrá vůle …"
"To má lady Editha pravdu," usmála se Rebeka.
"Tak pokračuj, jak to bylo s lady Rowenou," napomenul de Bracyho.
"No už toho moc není, co bych ti pověděl … když jsem se vrátil do Anglie já, tak … Rowena všechno viděla dočista jinak, docela ráda si mě vzala, bylo mi to tehdy teda ještě hrozně divný, jak dobře to šlo, moc jsem to nečekal a bez nějakých nadějí jsem to jenom zkusil, dvořit se jí, požádat o ruku, to, že byla příležitost, nic jsem ale nečekal … přece na mě musela být naštvaná, přece víš, že … ale, no … ona moc nápadníků neměla, všichni mysleli, že by neměli úspěch, že snad bude léta hrdě truchlit po hrdinovi, ale nic takového naštěstí neudělala a vybrala si zrovna mě, ono víc nápadníků nejdřív ani nebylo, netroufali si, já tomu štěstí nemohl léta uvěřit … ale stalo se to. Jsem rád," dodal de Bracy upřímně. "Konečně mám pořádný domov. Rowena je poklad."
"Takže teď v Anglii vládne princ Jan, dočkal se, počítám, že Fitzurse se z Francie už vrátil …"
"Je kancléřem, jak chtěl. A Athelstan je sice kancléřův zeť, ale ke dvoru ho dodnes nedostali. Nemá zájem."
"A ty žiješ u dvora?"
"Kdepak, na našich panstvích. Do ničeho se nepletu, snažím se jenom na našich panstvích udržet prosperitu, pořádek, postarat se o rodinu a o svoje nevolníky, závisí na mě a Roweně. Chci to zvládnout bez ohledu na to, kdo je zrovna králem. Spřátelil jsem se dokonce s Athelstanem a Cedricem z Rotherwoodu, nebyli ze mě zrovna nadšení, když jsem si Rowenu bral … ale dnes … já, Maurice de Bracy dnes vyhledávám spíš než normanskou šlechtu společnost dvou nadšených Sasů a taky lady Edithy a lady Alicie," pokýval uvážlivě hlavou, "a jsem otcem prapravnuka krále Alfréda," dodal pyšně, jako by ani nebyl normanským baronem.
"Máš syna, pane de Bracy?" neodolala Rebeka.
"Ano … Wilfreda, Wilfreda de Bracy," přiznal mrzutě, "Rowena nedala jinak … co si budeme, Briane, povídat, v mé i tvé domácnosti vládne paní domu. Ostatně Wilfred zdědí Ivanhoeův titul i državy Ivanhoea a jeho otce, pana z Rotherwoodu, Rowena je Cedricova nejbližší příbuzná. A taky nejmilejší ..."
"Ale co tě napadá, pane, já Davidovi nevládnu," bránila se jeho Rebeka.
Ale de Bracy jenom pobaveně potřásl hlavou a dvorně jí políbil ruku. Uznal, že de Bracy je jako vyměněný. Jeho Rebeka zčervenala.
"Nediv se," pohlédl mu de Bracy do očí, "já přemýšlel. Hodně … A … prostě … snažím se usmířit svoje svědomí." Odkašlal si a změnil téma, aby svému hostu ušetřil rozpaky.
"Jak ses ale octl v čele takového poselstva … promiň, ale je to skutečně tak důležitá mise, přece si král Jan nemyslí, že by snad náš emír s ním na takovou vzdálenost uzavřel nějaké účinné spojenectví …?"
"NO … jde o prestiž, jak dokonce i Jan sám ví, že potřebuje někoho, kdo zná svět a umí se chovat … jenom o prestiž mu jde, a tak poslal mě, nevěří mi nijak zvlášť, ale tady mu škodu nenadělám a … to víš, chci si zasloužit panovníkovu blahosklonnost, tohle mě nic nestojí, jenom trochu času, viděl jsem cizí země, přivezl jsem dary, vzkázal emírovi pozdravy našeho krále a zase jedu zpátky ... nemusíš se tvářit tak podezíravě, co myslíš, co jiného bych tady chtěl?"
"Asi máš pravdu."
"Žiješ si tu dobře, Briane, važ si toho. Nezasloužili jsme si to, ani jeden z nás."
"Já to vím, Maurici."
"Ještě mi něco rychle řekni, de Bracy," požádal, když je Rebeka na chvíli opustila. Že se jde podívat, jestli už děti spí, dost o tom prý pochybuje … "Neslyšels o Adelaide de Payen, rozené de Montemare? Její otec měl panství v Anjou …" Nečekal, že by se něco dověděl, ale kdy se mu naskytne i tak hubená příležitost, mluvit s někým, kdo občas pobývá ve Francii?
"Adelaide de Payen? … počkej, opravdu … slyšel jsem o ní. Proč?" usmál se podezřele de Bracy.
"MLUV."
"Když jsem před pár lety přijel s ženou na svoje panství v Normandii, setkal jsem se s jedním šlechticem, panem de Ros a to je její synovec."
"Co s ní je? Žije?"
"Prý ovdověla v ten rok, co Richard zemřel … je v klášteře někde v Provence … zmínil jsem se de Rosovi, že jsem tě znával, přišla na tebe řeč, snad že to jméno vzpomněl on, jeho teta prý mu kladla na srdce, aby se mezi známými poptal, jak jsi skončil."
"Cos mu pověděl?"
"Nebyl jsem mu schopen říct vůbec nic, jenom to, co se dělo do čtyřiadevadesátého … kdys zmizel. Přemluvil mě, abych za ní zajel do kláštera a vyprávěl jí o tobě, to málo, co vím … tak jsem tam jel …"
"Jak vypadala?"
"Strhaně … uboze, zdálo se mi, že čehosi lituje. Potom mi vyprávěla, že ses o ni ucházel a … ona si vzala jiného … řekl, že už dlouho hořce lituje, že na tebe nepočkala. Všechno by bylo jiné, opakovala mi tolikrát. Ale myslela, že se stejně nevrátíš, a navíc s takovým majetkem a postavením, aby si tě mohla vzít, a tak se vdala. A ty ses vrátil a mohl sis ji vzít a nešlo to, protože byla vdaná a potom ses dal k templářům a podruhé zmizel z jejího života … Nebyla v něm šťastná. Děti ji nakonec zavřely do kláštera … aby si mohly rozdělit její jmění po manželovi …"
NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která ze zde uvedených povídek se vám nejvíc líbila?

Sense and Sensibility 54.9% (45)
Minulé životy 17.1% (14)
Boisguilbert 6.1% (5)
Tajemný klient 6.1% (5)
Kamarádky 9.8% (8)
Dorfolk 6.1% (5)

Komentáře

1 Awellyn Awellyn | E-mail | 16. března 2008 v 16:35 | Reagovat

táák už mě čeká poslední kapitolka:))

2 asperia asperia | 16. března 2008 v 18:47 | Reagovat

jsi rychlík

3 Awellyn Awellyn | E-mail | 17. března 2008 v 11:43 | Reagovat

*snaží se*

4 a a | 17. března 2008 v 18:06 | Reagovat

to koukám :-))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama