(Ne)zaujal vás tento blog? Dejte mi vědět do komentářů ...

Minulé životy 10.díl

30. dubna 2007 v 20:35 | Asperia |  Povídky
"Drahoušku … žes tomu nevěřil? Že jsem žila v Římě, znovu se vdala a ty další lži … možná bych to udělala pro naše děti, ale oni je zabili … a nebyla jsem ti vůbec nikdy nevěrná. S nikým jsem nebyla ani jako vdova. Nikdy jsem se znovu nevdala. Musíš mi věřit. Věř mi. Prosím."
"Píšou se o tobě samé lži, tak proč by zrovna tohle měla být pravda? A potom … já tě znám líp než ti pisálci, anděli. Nevěřím jim ani slovo. Ostatně je to samý rozpor. Já část tvého příběhu zažil a tak mě tak snadno neošidí."
"Jak to myslíš?"
"Vím, jak jsme spolu žili … jak jsi naše děti milovala. Vím, že jsme měli tři děti … z těch, co přežili porod," řekl smutně … "A že jsem nikdy neměl syna z jiného manželství než s tebou … žes našeho Hairana zbožňovala a že to je nejspíš ten syn, cos měla dát zavraždit a … a on nebyl dospělý, byl dítě, a jim to vůbec nevadilo. Vím, že s tebou neměl kdo jít v tom triumfálním průvodu, protože tak staré syny jsi prostě neměla. A neudělala bys mi to takhle … nebo aspoň … přiznala by ses … víš, že ti věřím a že bych ti vždycky všechno odpustil. Pochopil bych, kdybys prostě jenom chtěla přežít. Nevyčítal bych ti to. Určitě ne. Byl bych rád, žes v Římě aspoň měla klidný život."
"Já ti ale nelhala. Proč o mně tohle píšou?"
"Snad ti chtěli zničit pověst a naopak si zlepšit tu svoji. Bylo to obvyklé, v Římě. Propaganda … Kdyby řekli, že ses vlastní rukou zabila z žalu nad ztrátou dětí, mohla bys být mučednice, ale jakožto poražená zbabělá královna a římská matróna z vypočítavosti … a nemuseli by říct, že ti zabili sotva desetiletého syna a slepou dceru a o Hairanovi taky lhali, protože ho zabili sami a i v tom případě zabili dítě, navíc dítě věrného spojence a potomka senátora, v době, kdys ještě proti Římu nebojovala, já byl věrný spojencům a tolikrát jsem svou věrnost prokázal a ty ses o politiku a válčení tehdy vůbec nezajímala. Znalas jenom ty svý byliny a děti a umění … a knihy … a …"
"Hlavně jsem měla tebe, lásko. Jenom proto, že tys měl rád lov a občas jsi jel na válečné tažení, jenom proto jsem se tam tehdy ocitala, jinak bych tam určitě ani za nic nechtěla. A proto jsem jezdila na koni a ne v kočáře, abych ti byla blíž, ne že se mi líbila válka."
"Tak vidíš, lásko … museli tě očernit, protože se sami dopustili zrady, a tak řekli, žes Hairana nenáviděla a zabila ho, protože jsem ho měl s jinou ženou. Přitom to byl tvůj vlastní syn."
"Asi to tak bude."
"Já je znám. Patřil jsem k nim … k Římanům."
"A takhle se ti odplatili. Bojovals za ně. Bránils jejich říši, když oni bojovali na severu. Byls tak věrný a o Palmyru ses skvěle staral. Kdyby nás nechali na pokoji, nikdy by mě ani nenapadlo obsadit jim Sýrii a Egypt."
"To bylo šílený, uznej, miláčku."
"Dnes to tak taky vidím. Bylo to kvůli Vabalathovi a … jako pomsta za tebe a Hairana."
"Co to povídali za bláboly o Ptolemaiovcích? Cos to s nima měla?"
"Víš, to … trošku jsem jich využila … a proč ne. Nikomu jsem tím neuškodila a byla to slavná dynastie, s alexandrovským leskem."
"Hmmm, jsi občas tak mazaná," vyjádřil se obdivně. "Budu ti potom číst, chceš? Přivezli nám výtisk Odysseyi … hrozně se divili, co s tím budeme dělat."
"Zlato … pamatuješ si na naše procházky … večer k chrámu boha slunce …"
"Jasně … všechno si pamatuju. Ta sloupořadí … Baalův chrám … večírky v Antiochii a taky v Alexandrii jsme spolu jednou byli. Třeba bychom mohli jet zase na Východ … na svatební cestu."
"Myslíš, nejdražší?"
"Jistěže. Jestli se ti chce."
"Palmyru … tu bych taky uviděla … musí to … prý jsou tam jenom ruiny … jinak nic. A přitom tam byly paláce, dílny, obchody … chrámy, divadlo … široko daleko nebylo úžasnější město. A bude tam jenom pustina … jak to zvládnu? A ty? ... Nepojedem radši do New Yorku?"
"Tak si to rozmysli. Pojedeme, kam se ti zachce."
"Drahoušku?"
"Hm?" optal se.
"Ale … kdo teda šel místo mě v tom triumfu?"
"Asi nějaká dvojnice. Nějaká tvoje služebnice, která zvládla předstírat, že jsi to ty. Výměnou za slušný život se ujala tvého jména a snesla to ponížení a bolest. Mlčela, protože by tím ohrožovala i sebe. Takhle prostě získala vysoké postavení … časem … proto za tebe dohrála tvůj život."
"Já už vím, jak to bylo. To v Antiochii … ještě na lodi, než vyplula, jsem si vzala ten jed."

NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na minulé životy?

ano 55.6% (20)
ne 25% (9)
nejsem si jistý/á 19.4% (7)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama