(Ne)zaujal vás tento blog? Dejte mi vědět do komentářů ...

Minulé životy 3. díl

29. dubna 2007 v 22:00 | Asperia |  Povídky
Caroline … bojím se, co si přečtu ve vaši obálce. Možná mi neposkytnete žádnou naději, že se kdy dozvím, jak to bylo. Jestli se to, co se mi zdá, někdy stalo … jaký to má smysl … ale … jste první, kdo … rozumí … nechápu, jak je taková shoda vůbec možná. Popíšu vám, co se mi zdává … takže … Loučím se s manželkou … má fialové šaty, holé ruce … a náhrdelník … z černých perel … a přívěsek na něm … svatební dar ode mě, pořád to nosí … je to … ten přívěsek … květina … růže … moc cenný … zlatý s rubíny, velkými rubíny. Zespodu jsem nechal vyrýt její jméno … ne … vlastně nenechal … chtěl jsem, ale … až později za pár let po svatbě … dala tam ale radši vyrýt jména dětí, ale já znám jenom jméno své dcery z toho snu … neznám už ani jméno své lásky …
Máme spolu děti … jméno holčičky vám psát nebudu, je to zbytečné, už jste je řekla a považovala byste mě za lháře … její dvojče, náš syn, má na ruce velkou jizvu … ona … moje žena měla o něj velký strach, ale přežil … bylo mu právě deset … měl nehodu, spadl z koně … chtěl jezdit jako já … holčička … moje dcera … nevidí … vím, jak byla smutná … moc si toho nepamatuju …
Snad pár věcí, které si z našeho paláce pamatuju … v naší ložnici … máme … já a moje manželka … tedy měli jsme zelený koberec …moje láska miluje … milovala … zelenou. Snad všechno tam bylo zelené. Taky … máme i jinde v paláci hodně zelených věcí … a hodně květin, je úžasná … zná rostliny … léky … to ona našeho syna vyléčila, ale dceři neuměla pomoct, to neuměl nikdo … je jako anděl … neuměla číst a psát, když jsem s ní oženil, ale znala přírodu … ale naučil jsem ji číst a psát … všechno, co jsem stihl … to v mém snu bylo … sedíme spolu u jezírka … v oáze … v našem druhém paláci … a já ji učím … a ona je šťastná … myslel jsem, že nikdy nebude … hrozně se mě bála, když jsem si ji bral.
Zná toho tolik … do toho dne, kdy jsme rozloučili … přečetla spousty knih … je inteligentní … získal jsem ji tím učením … ten den … měl jsem velet armádě v boji … ubodali mě, ještě než začala bitva. Měli jsme bojovat … napadli nás naši bývalí spojenci … nebo spíš náš bývalý protektor, pro kterého jsme se tolik nabojovali. Vždycky jsem jim byl věrný, bojoval za ně a oni mě odměňovali. Nikdy bych je nezradil, chtěl jsem mír pro svoji zem … a snad jsem byl naivní, to určitě, ona jim nevěřila, ale já … spolehl jsem se na jejich čest … Přesila zrádců zezadu …
Caroline … ty sny jsou tak živé … vzpomínám na první setkání … … tvrdila, že mě nechce … řekla, že ji dám jistě popravit. Plakala. Byla blázínek … Jenom jsem ji držel v náruči … a vyprávěl jí … příběhy … ty si nepamatuju. Naše děti se všechny narodily o půlnoci … říkala, že nám a jim to určitě přinese neštěstí. Nevím, co se s ní stalo. Pamatuju si ze snů poušť … hromady písku … je to všechno v mlze.
NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na minulé životy?

ano 55.6% (20)
ne 25% (9)
nejsem si jistý/á 19.4% (7)

Komentáře

1 Awellyn Awellyn | 26. února 2008 v 16:35 | Reagovat

to je smutné *zoufale kouká*

2 asperia asperia | 26. února 2008 v 20:12 | Reagovat

ale no, třeba to bude lepší :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama