(Ne)zaujal vás tento blog? Dejte mi vědět do komentářů ...

Minulé životy 7. díl

29. dubna 2007 v 22:00 | Asperia |  Povídky
"NÉÉÉÉÉ!"
"Drahoušku, co je ti?" její starostlivě se tvářící manžel ji probudil …
Držel ji v náruči a hladil po vlasech.
"Proč pláčeš? Pročs křičela?"
"Viděla jsem něco … co jsem nevěděla, zapomněla jsem …"
"CO, miláčku?"
"Náš syn … dvojče … toho nezabili po mé porážce, ale zároveň s tebou …"
"Věděl jsem to. Nemohl přežít, podřezali ho před mýma očima."
"Já vím, přesně to mi řekli. Snažila jsem se myslet … nemyslet na to … Pročs mi to ale neřekl?"
"Myslel jsem, žes to zapomněla, což je jenom dobře, nebo že o tom jenom nechceš mluvit. A nebyl jsem schopen o něm psát, o tom, co se mu tehdy stalo. V ten poslední den. Takže to nebylo ani v mém dopise."
"Měli jsme ještě jednoho syna a teprve toho zabili až za osm let … s Alkmenou … když nás v našem městě zajali. Slíbili, že děti ušetří. Lhali mi," zavzlykala. "Jak jsem mohla zapomenout na vlastní dítě?"
"Asi ses na to snažila zapomenout … to je přece pochopitelný … už na to nemysli."
"Měli jsme TŘI DĚTI."
"Já vím, anděli."
"Mladší byl ještě maličký, když vás dva … tebe a Har … Har … nevíš ještě, jak se jmenoval?"
"Ne, pamatuju si jenom Alkmenino jméno."
"Já myslím, že ty ses jmenoval Se … sem … sep … sev … seb … nevím. Tak nějak … měls dvě jména a na to druhý si nepamatuju vůbec."
"To třeba ještě přijde, možná nás to napadne, až si popovídáme s tvou sestřenicí. Má mi ještě co vysvětlovat," zamračil se a ona ho políbila na špičku nosu.
"Pamatuješ? Takhle jsem tě líbala."
"Hmmmm … tak to si pamatuju moc dobře," ujistil ji.
"Poslechni, anděli, naše město … jmenovalo se nějak jako Dat … Dartmoor …?"
"To je nesmysl, ne? Byla tam poušť. Dartmoor rovná se blata a zima a mlha a tak."
"Já nemyslím Dartmoor, ale že se to tam jmenovalo podobně."
"Snad … ale mně se to nezdá. Neříká mi to nic … myslím,
že se to jmenovalo podobně jako Smyrna …?"
"Ne … nemyslím."
"Tak já nevím."
"Zítra ti dva přijedou," připomněl jí David. "Těším se. Určitě se dostaneme dál."
Trochu posmutněla, když to slyšela.
"Co když se na sebe dozvíme něco hrozného? Přece ještě nevíme spoustu věcí."
"Kdepak, nic hroznýho se nedozvíme."
"I tak to chci vědět. I když mě třeba budeš nenávidět."
"Jsem si jistý, že jsem tě vždycky miloval a že mi nic nebude vadit. Nemám se co hroznýho dovědět."


NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která ze zde uvedených povídek se vám nejvíc líbila?

Sense and Sensibility 54.9% (45)
Minulé životy 17.1% (14)
Boisguilbert 6.1% (5)
Tajemný klient 6.1% (5)
Kamarádky 9.8% (8)
Dorfolk 6.1% (5)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama