(Ne)zaujal vás tento blog? Dejte mi vědět do komentářů ...

Minulé životy 9.díl

30. dubna 2007 v 20:25 | Asperia |  Povídky
"Myslíš Tadmor?" zeptala se Ginny zamyšleně a tentokrát zasáhla i Davida.
"Ras Tadmor," opakoval si nepřítomně. "Ras Tadmor …"
Král Tadmoru.
"Žádný historie o Padmoru. Teď musíš natočit tu Austenovou, Dave," usměrnil Davida Donald.
"Palmyra je jenom jiný název pro Tadmor," poučila je všechny Ginny.
Řečem o filmu nikdy nevěnovala valnou pozornost, mohla-li mluvit o starověké historii.
"Ras Tadmor je král Tadmoru," dodala přítomná archeoložka.
Jako by to nevěděli. "Pověz nám o té Palmyře, Ginny. Co se o ní píše v pramenech?" zeptal se David.
"Po prohrané válce s Římem byla zpustošena, postupně upadala na významu a zanikla."
"Válce?"
"Válku vedla královna Septimia Zénobia neboli snad Zainab…"
"Zenobia," zopakoval nábožně David. "Zenobia … Zenobia …"
To je její jméno … tak jí říkal … pamatovala si to, jako by to bylo včera.
"… vdova po Septimovi Odainathovi. Roku 267 našeho letopočtu byl její manžel zavražděn a ona byla poražena římským císařem v roce 275 našeho letopočtu."
Septimus … ano, tak se jmenoval … viděla, že David si je taky jistý, že tohle bylo jeho jméno.
"Válka s Římem?"
Zase jí naskakovaly vzpomínky …
"Nevládl tehdy císař Aurelianus?" zeptala se.
"Ano, právě on," řekla užaslá Ginny. "Jak vůbec víš, kdo tehdy vládl? Císaři toho období nejsou moc známí. Mezi laiky…"
"Myslím, že jsem četla nějakej cestopis … neodehrával se v Tunisu?"
"Tak to si to s něčím asi pleteš. Palmyra, dnes teda její ruiny, leží v Sýrii."
"Tak vidíš, jak to mám popletený. Asi jsem to zaslechla z televize."
"Pověz nám ještě něco o té Zénobii," vybídl Ginny David.
"No … byla prý moc krásná a nezdravě ctižádostivá, válekchtivá potvora. A po své porážce se prý zachovala hrozně zbaběle. Prosila o milost pro sebe a, i s dětmi, ji dostala."
"A potom?" zeptala se a snažila se nedat na sobě nic znát.
Tohle si přece nepamatuje, že by snad prosila o milost. Nechápala …
"Dovezli ji do Říma, kde zase i s dětma šla v triumfálním průvodu. Potom se vdala za římskýho senátora," vysvětlovala Ginny, "dostala od státu vilu a latifundie a dobře zaopatřená vedla něco jako společenský salón. S tím senátorem měla další děti. Kteří se i s dětmi z prvního manželství, s těmi dvěma syny pohybovali v římských aristokratických kruzích … A její potomek byl prý nějaký biskup Zenobius, ale to bylo až dlouho po Konstantinově ediktu milánském."
Byla jako opařená. Taková hanba. Ona si ale přece nic takového nepamatuje. Zradila svého manžela?
"Kdože to s ní vlastně měl jít v tom triumfu? Synové?" zeptala se sklíčeně.
"Její dva přibližně sedmnáctiletí synové, plus minus rok dva."
Je to nesmysl. Oba vědí, že tak staré syny neměla … měli spolu dceru a syna, který by sice věkem odpovídal, ale zemřel nějakých sedm let před tím hanebným průvodem. Na který se ona ani nepamatuje. Jinak měla jenom malého, a toho zabili v deseti letech v Palmyře i s jeho slepou starší sestrou Alkmenou. A i kdyby ho nezabili, sedmnáct mu prostě v tom roce nebylo.
"Probus …," přišlo jí na jazyk.
Kdo je Probus? Ten jí ublížil.
"Probus byl generál, sloužil císaři Aurelianovi," vysvětlovala Ginny. "Umřel při plavbě do Říma, když tam vezli i královnu Zénobii. Prý na horečku, kterou se nakazil na Východě … případně se vyskytly dohady, že ho císař ze žárlivosti odstranil, ale to se přesně neví, která verze je dobře … i ta druhá varianta je docela pravděpodobná, to víte, římští císaři té době měli ze svých generálů pořádně nahnáno. Takže si vyberte."
"Jak to všechno vlastně víš?" zeptal se Donald. "V životě jsem o Palmyře neslyšel. Tedy … není to taky mýdlo?"
"Palmolive," zakroutila očima. Že o Palmyře Donald nikdy neslyšel, jí divné nepřišlo. Neslyšel ani o Austenové, než se dostal k tomu prvnímu scénáři.
"Chci se na tuhle část světa a tuhle dobu specializovat. Ale jak víš o Probovi ty, Carol?" zeptala se ještě udiveně Ginny.
"Říkám, že jsem cosi četla a tak se mi to spojilo."
"Má ten papírek, cos mi ukazovala, něco společnýho se Zénobií?" ptala se Ginny.
"No to já nevím, jak bych to asi věděla?" divila se. "Opravdu se všude v těch tvých… vědeckých pramenech píše, že Zénobia kapitulovala a prosila o milost pro sebe?" zeptala se potom nešťastně.
"Jeden autor jejího životopisu … jméno na Z … jak to jenom je? Ten … tvrdil, že to bylo úplně jinak," vyprávěla Ginny. "Prý se na cestě do Říma sama otrávila. Spáchala sebevraždu z lásky k Septimovi. Protože ji prý obtěžoval právě ten generál Probus. Říkalo se, že ho svými posledními slovy proklela ... Zabila se taky proto, že nechtěla manželovi udělat hanbu svou účastí při triumfálním průvodu. Nejdřív se vzdala, aby se její děti zachránily, a prosila o milost výhradně pro ně a pro svoji Palmyru a potom se zabila, protože ji Římani obelhali a děti hned zabili a spoustu Palmyřanů zabili nebo prodali do otroctví."
Vydechla úlevou. Potom si to pamatuje dobře.
"Ale pravda je, že ostatní prameny popisují Aurelianův triumf a Zenobii v průvodu i s dvěma vlastními syny," dodala hned Ginny a pokazila jí tím radost.
"Ty, Ginny, a co to vlastně vedla ta Zénobia za války?" zeptala se.
Měla by si brzy sehnat nějakou literaturu. Má v paměti veliké mezery. Musí se od Ginny dovědět co nejvíc, třeba si potom taky na něco sama ještě vzpomene.
"Dobyla velký kus Sýrie a Egypta a v roce 270 našeho letopočtu vyhlásila formální nezávislost na Římu. A za pět let ji porazili Římani v bitvě u Emessy, to je v Sýrii a vzali ji do Říma, kde potom císař slavil triumf. Vedli ji prý pěšky v průvodu … s rukama spoutanými koženým páskem a s řetězy na nohou … ale v přepychovém rouchu … ověšenou kily šperků … muselo se jí jít moc těžko, trasa byla dlouhá …," Ginny se odmlčela.
"Ale přece … ten autor … na Z …," snažila se připomenout jinou verzi toho příběhu. "Ten přece řekl, že spáchala sebevraždu, ne? Tak žádný průvod…"
"Počkej … jmenoval se … Zosimus a žil přímo v její době, teď mi to konečně přišlo na jazyk."
Zosimus byl její dvorní básník, na toho si vzpomínala … že by on?
"No a co je pravděpodobnější? Že žila v Římě nebo že spáchala sebevraždu a do Říma živá nedorazila? Víc pramenů, aspoň to jsi řekla, píše o tom průvodu… je ta sebevražda vůbec pravděpodobná?" Musí být…
"TO ano, ale sebevražda by nebyla zase nic tak divnýho. Občas se nad tím totiž historici pozastavovali, že tak bojovná královna takhle dopadla. Prosila o milost. Vzala si Římana, musela je přece považovat za úhlavní nepřátele."
Neprosila ... Zničili ji, nejen její rodinu, ale i její pověst. Podívala se na Septima. On tomu nesmí uvěřit, to by byl jejich konec. Přece si nic takového nepamatuje. A hlavně … neudělala by to … jistě ne.
"Takže ti ostatní autoři o ní lhali. Nebyla tak špatná."
"No to se právě neví, kdo lhal a kdo ne, pro její sebevraždu svědčí jenom jediný autor."
"Ale může mít pravdu, možná ji ti ostatní pomlouvají a možná je podvedli."
"No, Zénobia nebyla zrovna andílek," poznamenala Ginny. "Historici jí připisují, že bezprostředně po manželově smrti dala odstranit jeho dospělého syna Hairana … z prvního manželství, aby uvolnil místo jejímu vlastnímu malému synovi Vabalathovi Athenodorovi."
Hairan … to přece … Vabalath …
"A měla třeba dcery?"
"Nevím, to se o ní nepsalo."
Tak na Alkmenu … zlatovlasou Alkmenu se zapomnělo, jistě, nebyla historicky důležitá.
"Hm … to ale musela být zlá macecha," mínil Donald. "Něco jako Cruella DeVille," zavtipkoval si.
David po něm střelil krajně nepřátelským pohledem. Musí si to taky pamatovat úplně přesně.
"Asi ano," souhlasila, aby to nebylo divné. "Zabít nevlastního syna … Ginny, četla jsem, že tahle královna … teda pokud jsem to ale nečetla o nějaké jiné královně … byla známá léčitelka, znala jedy a byliny a léčila třeba úrazy …"
"Tak to já nečetla. Kam na to chodíš?"
Začala si dokonce v posledních dnech na svoje botanické a lékařské znalosti vzpomínat. Nebo na to, jak si se Septimem četli Ilias v řečtině. S jejím jediným … jak ho doprovázela na lovecké výpravy a na válečná tažení, která podnikal pro Řím, bránil římskou říši před Parthy. Jejich Palmyra byla součástí římského cordonu sanitaire … a oni se k němu zachovali tak nevděčně a ještě k tomu zneužili Maeonia … jeho synovce. Dala ho potom popravit, to ještě Septimovi poví. Za to, že se podílel na vraždě jejího muže a jejich následníka, snad se na ni za to nerozzlobí, míval ho rád, ale jak se mu příbuzný odvděčil... Vzpomínky se rychle vracely. Ale spousta věcí zůstávala v temnotě.

NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříte na minulé životy?

ano 55.6% (20)
ne 25% (9)
nejsem si jistý/á 19.4% (7)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama