(Ne)zaujal vás tento blog? Dejte mi vědět do komentářů ...

Minulé životy 17.díl

1. května 2007 v 11:52 | Asperia |  Povídky
"Netušila jsem, jak vám jde francouzština, Davide, a hlavně vám, Carrie," pravila Pam.
Davidova francouzština působila krajně staromódním dojmem, však mu to hned pověděla, když to zjistili. Takhle nejspíš mluvil děda svatýho Ludvíka. Radši by neměl mluvit, než se zorientuje, vypadal by jako návštěvník ze středověku. Však se pěkně kabonil, když se to od ní dověděl. Jí se dařilo mluvit moderním jazykem, měla francouzštinu ve škole. Jenom netušila, že je to její mateřský jazyk.
"No … přece jsme s vámi mluvili pořád anglicky, když jste z Texasu. Je to pohodlnější," usmála se na Pam. Je třeba se rychle vymluvit. "Jaký je Texas? Musí tam být úžasně, že?"
"Hm … často tam lítám. Můžu vás tam vzít."
"Teď bohužel nemáme kdy," zavrhla tu myšlenku.
"Ale …"
"To je mi jasné … Davide, prý budete točit nový film, po takové době … Konečně."
"Jsem rád, že neřeknete Už zas."
"Ale miláčku," napomenula ho.
"Za to může Caroline … ta mě k tomu přemluvila."
"Ale to přece … jak bys v tom mohl nehrát, když je to podle Austenové. Persuasion. Moc fajn, broučku. David právě dočetl Pýchu a předsudek, protože v tom měl hrát Darcyho, a producent si vybral jinou knihu, protože podle Persuasion se snad ještě nic netočilo. To je legrační, že, broučku."
Brouček ponuře sdělil, to že se nemusel s tím dílkem o Darcym namáhat, kdyby se mu to povědělo rovnou.
"Zlato, ale to je přece o Elizabeth Bennettové a ne o Darcym. Já nevím, jak David vlastně čte. Vnímá úplně jinak, Pam."
"Pche, to znám. Luc je úplně stejnej. No vy to máte ještě dobrý, ale nepřejte si vědět, jak je vévoda línej. To jste v životě neviděla. Zavírá se do pracovny a tvrdí, že tam pracuje. Nikdo ho přitom pochopitelně dosud nepřistihl. Na všechno jsem sama."
"A kde vévoda vlastně je?" pokusil se o změnu tématu David. Zřejmě z mužské solidarity se svým potomkem.
"Je na návštěvě u příbuzných v Lucembursku, museli být pěkně překvapení, že je poctil návštěvou, jinak se tomu vyhýbá jak čert kříži … abyste rozuměli, za jeho nenadálý záchvat náklonnosti k pratetě může můj návrh, aby šel vlastním dětem na třídní schůzky. Kdyby nebylo mě, tak jejich učitelé myslí, že jsou sirotci," postěžovala si vévodkyně de Sèlvec. "A ty jeho nápady. Kdysi ho napadlo, že by bylo užitečné, přeletět Francii v balónu! A k tomu na moje náklady. A to to navíc přežil, a já se s ním musím dál zlobit!"
Nevypadalo to ale, že by jí manželovo přežití bylo zase tolik proti mysli.
"Ale no, to byla jistě výjimka …," chlácholila vévodkyni.
"To určitě. Naše nejstarší dcera na svou svatbu nejspíš do smrti nezapomene. Tatíček totiž trval na tom, že se jí svatba uspořádá, jenom pokud organizaci necháme na něm. A činil se. On je aktivní, jenom když organizuje katastrofu. Gabriela byla nucena jet do kostela na velbloudech, ti velbloudi ustavičně plivali, to si ani nedovedete představit, to je dodnes moje noční můra, Gabina svatba … znepřátelil nám tam půlku příbuzenstva. A druhá půlka se tomu dodnes směje!"
"Nepochybně nezapomenutelná svatba," usmála se.
"No, uznávám, mohlo to být horší. A děti jsou všechny naštěstí po mně, víc takových bláznů v jedné rodině, to by snad ani nešlo."
"Škoda, že tady nemůže být váš manžel," usmála se na vévodkyni. "Je tak roztomilý. Tak šarmantní …"
Zaznamenala Davidův ukřivděný pohled.
"Ale zlatíčko, co na Lucovi vidíte?" smála se jí vévodkyně. "Jestli budete chtít, můžete se mnou a s Lucem na náš zámek v Roncilly, Luc tam přijede rovnou z Lucemburska. Tedy až bude bezpečně po třídních schůzkách …"
"Roncilly?"
"Je tam úžasně … Bude se vám tam líbit. Ten majetek se do rodiny dostal jako věno právě vévodkyně Clarisse Amelie, té, o které jsem vám vyprávěla na večírku."
"Jistě, pamatuju si to, ty taky, že Davide?"
David kývnul. Tonul v nelibých myšlenkách. Patrně přemýšlí, proč si myslí, že je Luc roztomilý.
***
"Není roztomilej," informoval ji Septimus, jenom co se vévodkyně rozloučila. "A je to tvůj praprapraprapraatakdálvnuk."
"No, no, snad nežárlíš, nejdražší?"
Popřel takovou možnost.
"Těšíš se, že se zase podíváme do Roncilly? Byli jsme tam vždycky nejšťastnější, to přece víš. Tam jsme … tam to začalo."
"Moc tě miluju," uvědomil ji vstřícně.
NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která ze zde uvedených povídek se vám nejvíc líbila?

Sense and Sensibility 54.9% (45)
Minulé životy 17.1% (14)
Boisguilbert 6.1% (5)
Tajemný klient 6.1% (5)
Kamarádky 9.8% (8)
Dorfolk 6.1% (5)

Komentáře

1 Awellyn Awellyn | E-mail | 9. března 2008 v 9:41 | Reagovat

bezvadný příběh a fascinující fotky *nadšený výraz*  z fotek mě nejvíc zaujala ta poslední, copak je to za květinu?? *zvědavě kouká*

2 asperia asperia | 9. března 2008 v 10:03 | Reagovat

Díky moc !

co je to za květinu,   nevím, vypadá to jak nějaká chrpa.

3 Awellyn Awellyn | E-mail | 9. března 2008 v 11:57 | Reagovat

asi ano, má úžasnou barvu :))

4 asperia asperia | 10. března 2008 v 18:40 | Reagovat

no a celkem i docela věrnou:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama